24 hodin OB štafety
20. - 21. června 2020 Dubenec

Historie: Zážitky z 24 hodinovky jsou silné a neměly by být zapomenuty. Pošlete nám je a sepišme společně historii 24 OB.

Vzpomínka Petra Hroudy na rok 1992

Hrudnik historie 1

24 hodin OB 1992 aneb Jak je prožil slepenec 4 x Tempo + Příro + Bechyně

24 hodin OK orientačního běhu čili orientačního běhu z produkce OK se stalo skutečností ve výše uvedených dnech na louce za višňovskou hájovnou; opět po 3 letech se takováto akce uskutečnila v blízkosti Prahy, i když oproti té tehdejší poněkud skromnější, bez chatek a Chomejního pohárů.

Následující povídání nechť je věnováno těm s nimiž mi bylo souzeno tvořit po 24 hodin jednu štafetu - Honzovi Kučerovi, Magdě Valterové, Petrovi a Daně Urbancovým a Pavlovi Hanákovi, který na poslední chvíli nahradil v hodině dvanácté odřeknuvšího Utínka. I když vše nebylo tak jednoduché...

Historie Hrouda 2

Naposledy jsme štafetu opustili ve chvíli, kdy už se konečně dala dohromady a definitivně se tak zbavila starostí, zda oněch 24 hodin absolvuje v pěti, čtyřech, třech či méně lidech. 

O druhé třesk startovní výstřel a po hodině Kůča předává Magdě, která ještě netuší, že se na svém úseku honí docela zbytečně. (Ale o tom si můžete přečíst v Sosnovinách.) Je krásné červencové odpoledne, lidstvo se čvachtá ve vodě a všem je krásně na těle i na duši. Jenže to se má za pár hodin rapidně změnit.

Historie Hrouda 3

Pokračování příště...

(Převzato z časopisu oddílu OB Kotlářka Hrudník) 

Vzpomínka Jéni Švába na rok 1982

První čtyřiadvacetihodinovku pořádal Slovan UV ČSTV v Seleticích tuším v květnu 1982. Funkce měli rozdělené samozřejmě tamní zasloužilí soudruzi bafuňáři. Měl by o tom být článek v druhém čísle Kočovin 1982, autor Josef Krch. Lze asi sehnat u Jana Žemlíka, ten žije a vypadá dobře. V sobotu jsem ho viděl na Poháru města Zlína.

Byl to závod mezi Slavií VŠ Praha a Teslou Brno, které občas zezadu dotahovala Stavárna (slabina Harold). Z prvního úseku přiběhl sice první Karol Hierweg z Farmaceutu Bratislava, ale předal jistému Šťastnému, jenž odběhl do jiného lesa a vrátil se až s třetími úseky. Dalších 22 úseků občas dost těsně vedla VŠ, aby je Brňáci v posledním úseku dostali. Ten poslední úsek mohli běžet Vlastík Šebesta proti Jiřímu Holasovi, ale mohlo to být i obráceně :o) nebo také úplně jinak. Je to už dávno.

Jinak tam byly nějaké problémy se střevní infekcí. Na místě to tehdy řešil doc. Mudr. Kasal, tou dobou stavárna.

Stavarna ctyriadvacitku poradala v pionyrskem tabore u Cernych Voderad ci Zvanovic od 10. do 11. cervna 1989. Luhacovice dorazily kvuli zpozdeni vlaku o hodinu ci dve pozdeji, jejich prvni dva ci tri useky startovaly hromadne a teprve potom na zaklade dosazenych casu byly zarazeny na trat. Byl to muj napad a byl jsem nucen provest vypocet, trebaze jsem nebyl prilis strizlivy.

Autorem trati byl Petr Utinek. Pri zakresech myslel na prerusovane cary u malych objektu, coz tou dobou nebylo bezne.

Nejdulezitejsi funkci, tj. stanek s pivem, mel na starosti Honza Tojnar. Bohuzel, protoze si s kazdym pripijel, nevydrzel az do svitani a potom musel byt potupne nahrazen. Na stanku pritom mel hrdy napis: odpovedny vedouci profesor Jan Veit. Kdyz se to Dzony dozvedel, cedulku mu roztrhal.

Ve stejny den v Blave vystupovala na Bratislavke lyre Joan Baezova. My jsme tehdy meli napad pustit do reproduktoru Karla Kryla, ale asi po dvou pisnickach jsme to vzdali. Nahravky na kazetach (asi od Mily Jebaveho?) priserne sumely.

Na te ctyriadvacitce, co dělalo OKP jsem nebyl.

Na Ekonomu jsme se byli nejspis podívat s Honzou Tojnarem, nezávodili jsme, právě jsme se vrátili odněkud z Dolomit či co. Na nic si nepamatuju, věnoval jsem se pivu, pokud tam tedy nějaké pivo vůbec bylo.